Řeknu to rovnou, Egypt je celkem krásná země (i když když jsem po čtrnácti dnech viděl Čechy, tak jsem měl radost, že jsem doma, a studený ale zelený strniště kolem Prahy mi přišli překrásný) a Egypťané jsou milí lidé. I když, když člověk vidí ty jejich snědý kukuče, bohatý kníry, rozmáchlý a vášnivý gesta, tak si myslí něco jinýho. Naštěstí mají nemají nic společnýho se starými Egypťany, ani jejich válečnickou krutost ani stavební um. A ještě málo mají v sobě z moderních racionálních a prozíravých lidí. Pojem jako reputace nebo i čest tam ještě asi mají svou váhu, i když tyhle slova nemají zdejší gotický význam. Čas se tam trošinku zastavil (pokud se nic špatnýho nestane, tak on to tam kapitalismus brzo dožene).

Bordel je tam jak v tanku, když to řeknu slušně. Zas něco takového se dá předpokládat v zemi, která se tváří nemoderně zemědělsky. Holt, když se vám po ulici přežene stádo ovcí, mul, a několik stovek oslů, tak ta ulice čistá zůstat nemůže. I když se tam každé ráno uklízí, viděl jsem to na vlastní oči. A koneckonců Egypťani jsou tam doma, a těm to vůbec nevadí. Ať elegantní byznysmeni nebo ušmudlaní kluci kličkujou po ulicích a vyhýbaji se čemu se vyhnout chtěj. Jen kdyby Američani nevynalezli igelit, těch pytlíků se tam poletuje možná příliš. Ale jak už jsem řek, tohle je starost těch, kdo jsou tam doma. Pokud Vám můžu doporučit, berte to s klidem. To je jen malá potíž. Ta země je stará (a je to na ní vidět) a hodně starosvětská, tím pádem i jednodušší. Hodně toho, co je v Evropě standard v Egyptě nejde nebo jde, ale až na třetí pokus. Chce to klidnou hlavu, brát to v pohodě. S nadhledem berte to, co Vám říkají jako absolutní pravdu. Někdy to pravda je, v mnoha případech se to pravdě jen blíží, a nikdo Vás nevaruje, že by mohl být zádrhel.

Vážně jsou to fajnový lidi, když jsem takhle bloudil Káhirou (což se pomalu stává můj oblíbený způsob seznamování s cízím městem), jsem rozpačitě postával něvěda kudy kam, nějaký klučina v umaštěnejch monterkách (mohlo mu být pětadvacet, stejně tak pětatřicet si mě všim, potřás mi pravicí, pravděpodobně se mě zeptal, co tam dělám. Asi jsem vypadal dost pitomě, jelikož dodal, že anglicky nerozumí jedinýho slova. Tak jsem mu řekl, že já zas nemluvím arabsky, čemuž jsem se oba dva zasmáli. A já se pak snažil s českým přízvukem vyptat na metro (rozhodně tam metro nezní jako metro). Ještě mi ukázal cestu, zahnal ode mne nějakýho maníka, který mi chtěl vnutit taxík a popřál mi hodně štěstí. Když jsem hledal slavnej káhirskej bazar, to samý. Zeptal jsem se jednoho, ten vyjeveně koukal (moje angličtina je manuálová a u arabštiny jsem srozumitelně povídal jen Salam Alejkum), pak sehnal někoho, ten dalšího a za pět minut se mě deset, patnáct lidí vyptávalo odkud jsem a kam se chci dostat. A já jsem nebyl sto jim říct, že na ten jejich bazar.

To že Vám chtěji (dost neodbytně) vnutit různý pitomosti, berte opět s nadhledem. Za prvý, je tam celkem dost těžký živobytí, za druhý nějak se prosadit museji (a těch jiných šancí tam moc nemají) a ty cetky jsou možná začátkem kariery obchodníka. Ty nehorázný ceny (bral jsem to jak zlodějinu) jsou jen důvodem ke smlouvání, a smlouvání je jejich lidová zábava. Tomáš nakupoval vodní dýmku, nebyl jsem u toho, nicméně podle vyprávění to bylo drama srovnatelný s nějakou slabší Šejkspírovou tragédíí. Tak jako tak zaplatíte víc než místní, zase mnohem míň než západoevropané, díky rozumný reputaci, co tam maji Češi.

Takže až budete mít chuť a odvahu, sedněte do letadla do Káhiry. Ve dvouch, ve třech cestuje se dobře. Ceny jsou přiměřený (16 dní i s letenkou mě stálo kolem 17 tisíc, a to nejsem student), rizika minimální (policajti a armáda jsou všudypřítomní), a ani tam, kde nebyli nic nenahánělo hrůzu. Držte se pár pravidel (rajčata a zeleninu jíst můžete) a slušnosti, s trochou štěstí a rozumu budete na báječný cestě. Tady ještě přidám odkaz na podrobný deník, který vedla Lucka s Tomášem a přeju štastnou cestu.

Pavel

P.S. Pokud Vám dá někdo k nahlídnutí vlastní návštěvní knihu, neodmítejte, a připište. Všimnul jsem si, že jen málo co jim tak udělá radost (z toho, co jsme mohli pro ně udělat), a navíc sem tam se tam objeví praktická rada. V jedné jsem objevil přerovskou hantýrkou moudrou radu "Pokud mužeš, okamžitě zdrhej". Ještě je dobrý si nechat napsat adresu hotelu v arabštině. Věřte mi, špatně se hledá hotel, když víte jen jak se jmenuje a čtvrť Káhiry.