Tak jsme se vrátili přes polŤka a dvorky zpátky do vesnice. Dali jsme si Ťajky, kafŤka a posledn tři sušenky, co ve vesnici mli. Pracn mi je vyndali z vŠlohy. Potom jsme se přemstili přes Asni do Moulay Ibrahim. V Asni jsme koupili chleba a pomeranŤe.
V Moulay Ibrahim jsme vyjeli po pist až na náhorn plošinu Kik a šli se projt. Udlali jsme si tam procházku po zvlnn náhorn plošin. Z jej hrany byl krásnŠ vŠhled. Škoda, že byly mraky tak nzko a Atlas se nám nechtl ukázat. Zasnžen vrcholy se chvlema trochu ukázaly a hned zase zmizely v mracch. Když jsme se kolem pát hodiny odpoledne vraceli k autu, už zase pršelo.
Domluvili jsme se, že už dneska odjedeme z Atlasu do Marakše. V Marakši jsme zaparkovali na kraji mediny a šli se ubytovat do nkterho z levnŠch hotŠlků, kter byly popsány v průvodci. Krom šlenŠho chlvku se spoleŤnŠm záchodem a vodou na myt branou z kohoutku na splachován nic nebylo po 100 dirhamů. Chlvek byl za 75. ale to sam, ješt pohodlnjš budeme mt venku za mstem zadarmo. Hotely, to bylo naše prvn zklamán v Marakši. Hoteliři tady byli dost neochotn a hotely předražen.
Dalš zklamán následovala. Když jsme se vrátili na msto, kde jsme mezi mnoha dalšmi auty pakovali, auto tam nebylo. Domorodci, kteř nás sledovali, když jsme z auta vystupovali, nám s úsmvem ukazovali, že ho odtáhli, a ukazovali nám policajta a odtahov voztko. Chystali se odjet. Naše auto už bylo pryŤ. PrŠ stálo na špatnm mst. Na jeho mst teď stálo jin auto, ale to se nikdo odtáhnout nesnažil. Nebyla tu silnice, ani chodnk, ani žádná znaŤka, ani vjezd,... Hned nám ochotn volali taxka, ať si pro auto dojedeme.
Taxka jsme odmtli, ať nám radši vysvtl, kde auto najdeme. Policajt nám to vysvtlil, auto jsme našli. Částky, co jsme mli zaplatit, narostly po seŤten všech poplatků na 200 Dh. Prvn Ťást, 100 Dh, Tomáš zaplatil, ale o zbytek se pohádal. Až když pohrozil, že si důvod odtažen a pokuty nechá vysvtlit na naš ambasád, úřednk z parkovišt mu vrátil doklady a řekl, že máme jet.
Tak jsme si vzali auto a odjeli o kousek dál k placenmu parkovišti. Tady chtli neuvřitelnŠch 20 Dh za hodinu parkován. Tak jsme zajeli na plac kus vedle. Tady parkovala mstn auta. Radši jsme se vystřdali v hldán a na střdaŤku si šli prohldnout námst Džama el Fná a nasvcenŠ minaret Kotoubija. Kousek od nj jsme parkovali.
Prvn jsem šla já s Tomášem. Cesta na námst nebyla moc přjemná, lidi do sebe vráželi a nebylo kam uhŠbat. Na námst postávali lid v kruhovŠch shlucch a uvnitř kruhu vždycky nkdo rovnal hudebn nástroj a ňákŠ jinŠ ŤlovŤek obhal kruh lid s kloboukem v ruce a vybral. Nikde se nic zajmavho nedlo, nikde zaklnaŤ hadů nebo jinŠ umlec. Šli jsme ke stánkům s jdlem. Na volnm prostranstv za hlouŤky šel proti m asi 20ti letŠ Ťernoušek. Snažila jsem se mu zdálky vyhŠbat, on pořád mřil na m. I když jsem mu uskakovala z cesty, kopl m do nártu, nalepil se na m a bodl m loktem. Snažila jsem se ho chytit za rameno a rukou si kontrolovala penženku na krku pod mikinou. Vysmekl se mi, dal mi pst do ramene, ješt se ho snažil zachytit Tomáš. Černoušek utekl. Docela hustŠ, dal mi pknou ránu. Pochybuji, že bych ho njak provokovala. ObleŤená jsem byla vc než kdokoliv na námst. Nejspš mi kontroloval kapsy. Tady je to prŠ bžn, narozdl od zbytku Maroka. Na jdlo už jsem ani nemla chuť, ale dala jsem si smaženŠ lilky a salát.
Pak jsme šli vysřdat Pavla. Tomu prŠ na námst nabzeli hašiš. Fakt sympatickŠ msto. Spát jsme odjeli do pol za mstem. Vodu na umyt jsme mli v kanystru, ešus na polván se taky našel. Tak na co hotel. V noci trošiŤku pršelo, ale to vzbudilo jenom Tomáše, a ten byl lnŠ stavt stan.
